Rozhovor so zahraničnými účastníkmi konferencie

1. Aká je súčasná situácia archívnictva vo Vašej krajine?
doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc., Filozofická fakulta Juhočeskej univerzity v Českých Budějoviciach, predsedníčka Českej archívnej spoločnosti
Situace archivnictví v České republice snad lze považovat za víceméně dobrou, i když je samozřejmě stále co vylepšovat. Za poměrně příznivý, alespoň pro řadu státních archivů, lze označit stav archivních budov, a to i ve srovnání se zahraničím (někdy se mluví o „českém archivním zázraku“), zejména díky stavební aktivitě v devadesátých letech 20. století, jejímž výsledkem byly četné moderní účelové novostavby. Od roku 2005 platí nový archivní zákon, který však byl již několikrát novelizován. Problémem samozřejmě je snižující se finanční za-jištění archivů, projevující se v různých směrech. Přesto probíhá digitalizace archivního materiálu a archivy vyvíjejí mnohostrannou činnost, včetně výstavní a vědecké. Významným úko-lem posledních let zůstává vybudování Národního digitálního archivu.

doc. PhDr. Petr Svobodný, Ph. D., Ústav dejín Karlovej univerzity a archív Karlovej univerzity v Prahe, PhDr. Marek Ďurčanský, Ph. D., Archív Karlovej univerzity v Prahe
České archivnictví prožilo svá „zlatá léta“ v 90. letech minulého století, kdy na sebe výrazně upozornilo svou rolí při dokladování restitučních nároků (v případě univerzitních archivů také rehabilitací politicky postižených osob). Tehdy vzniklo velké množství nových archivních budov, případně adaptací budov pro archivní účely. Momentálně se zvláště státní archivy potýkají s neustálým snižováním finančních prostředků a z toho plynoucími omezeními – paradoxně za situace, kdy se počet absolventů oboru archivnictví proti minulosti vzhledem k rozšíření výuky i na regionálních univerzitách výrazně zvýšil. Zároveň stojí archivnictví před velkou výzvou, kterou představují nové informační systémy a technologie. Zajistit trvalé (tedy časově neomezené) uchování důležitých digitálních dokumentů představuje složitý úkol s mnoha neznámými. V České republice je situace komplikována složitými okolnostmi vzniku Národního digitálního archivu a příslušných právních a technických norem.

Anja Paulič, Archív Republiky Slovinsko
In Slovenia, there are basically two sorts of archival institutions: private and public. Public archives are the Archive of the Republic of Slovenia, which has a status of a national or state archive, and regional archives, which are stationed in Maribor, Ljubljana, Ptuj Koper, Celje, Nova Gorica and are taking care for documents produced on the regional level. Private archives are actually only the archives of the Catholic Church. Other institutions (political parties, private companies and so on), which are producing archival records are obliged to give their document to the liable archive. There is possibility of taking care for their own documentation but it is usually to expensive for record producers to do so.

Dr. László Molnár, riaditeľ Archívu Semmelweisovej lekárskej univerzity v Budapešti
Nakoľko nemám prehľad o celom maďarskom archívnictve, moje odpovede budú značne subjektívne. V roku 2011 som bol ako predseda Spoločnosti maďarských vysokoškolských inšti-túcií členom pracovnej skupiny, ktorá mala za úlohu podať správu o stave verených archívov s teritoriálnou pôsobnosťou (župné, mestské, cirkevné a univerzitné, teda len archívy spadajúce pod Krajinský archív a zo špecializovaných verejných archívov len archívy univerzitné) a vypracovať odporúčania na ich financovanie a riadenie. Podnetom na vykonanie prieskumu bola skutočnosť, že v predchádzajúcich rokoch sa mnohé župné samosprávy dostali do finančných ťažkostí, inak povedané zadĺžili sa, čo malo ťažký dopad na nimi udržiavané inštitúcie, medzi ktoré patrili aj župné archívy. Z nich sa síce nie každý dostal do finančných problémov, predpokladalo sa, že skôr-neskôr sa aj lepšie situované archívy dostanú do rovnakej situácie. Z dôvodu jednotného vystúpenia sa aj tieto pripojili k hľadaniu spoločného riešenia. Výsledky pracovnej skupiny boli publikované v odbornom časopise Levéltári Szemle 2011/2 s. 9-14 (Ádám Erdész, István Hermann, István Kenyeresi, Gergely Mózessy, László Molnár, György Tilcsik, Árpád Tyekvicska, László Á. Varga, A levéltár ügy ágazati irányítási, finan-szírozási, fejlesztési, valamint a területi általános levéltárak fenntartási kérdéseit vizsgáló kol-légiumi bizottság jelentése 2011/2 s. 9-14. Anotáciu vide Slovenská archivistika 2012/2 s. 168-169.).
Na základe odporúčaní komisie mali byť verejné archívy s teritoriálnou pôsobnosťou vyňaté z pôsobnosti župných samospráv a dané pod správu znovuzriadeného Národného archívneho riaditeľstva, ktoré by ich nielen odborne usmerňovalo, ale súčasne by bolo aj ich udržiavateľom. Keďže by toto riešenie zvýšilo finančné náklady vlády, politici ho nepodporili. Namiesto neho zvolili riešenie, ktoré síce vyčlenilo župné archívy spod právomoci žúp, nezaradilo ich však pod správu novozriadenej organizácie, ale do štruktúry Maďarského krajinského archívu, ktorý sa premenoval na Maďarský národný archív (MNA). K zmene názvu došlo v zmysle zákona č. LXI. z roku 2012, ktorý nadobudol účinnosť dňa 1. októbra 2012. Jeho prevedenie si vyžiadalo rýchle organizačné zmeny a mimoriadne pracovné úlohy ako pre pracovníkov župných archívov, tak aj pre pracovníkov MNA. Nakoľko do systému neboli prevedené mimoriadne finančné zdroje, aj naďalej pretrváva dlhodobá finančná „poddimenzovanosť“ archívov. Za posledných 15 rokov sa zdvojnásobil kvantitatívny rozsah záznamov uložených v župných archívoch, počet pracovníkov v nich však klesol o 9-10%, v Krajinskom archíve o 18 %. Samozrejme, aj medzi jednotlivými archívmi sú značné rozdiely. Vyššie uvedené patrí k najväčším organizačným zmenám v štruktúre maďarských archívov.

2. Aké je postavenie univerzitných archívov vo Vašej krajine?
Marie Ryantová
V České republice existuje následujících sedm archivů universit a vysokých škol: Ústav dějin University Karlovy a Archiv University Karlovy v Praze, Archiv Masarykovy university v Brně, Archiv Mendelovy university v Brně, Archiv University Palackého v Olomouci, Archiv University Hradec Králové, Archiv Českého vysokého učení technického v Praze, Archiv Vysokého učení technického v Brně. Tyto archivy patří (podle Zákona o archivnictví a spisové službě č. 499/2004 Sb.) mezi tzv. specializované archivy, které vyvíjejí svou činnost na základě akreditace udělené Sekcí archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra ČR. Ostatní university nemají samostatné archivy, ale pouze spisovny, které jsou zpravidla spravovány územně příslušným Státním oblastním archivem. Mimořádné postavení mezi universitními archivy v ČR přísluší nejstaršímu z nich, archivu University Karlovy v Praze, který současně funguje jako vědecký ústav (Ústav dějin University Karlovy) a dlouhodobě vyvíjí významnou vědeckou činnost.

Petr Svobodný, Marek Ďurčanský
Své vlastní archivy zřídila pouze část vysokých škol, a to většinou těch s delší tradicí ve vět-ších centrech (Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, Hradec Králové). V rámci celostátní archivní sítě spadají mezi tzv. specializované archivy. Archivní zákon předepisuje poměrně přísné stavebně-technické podmínky pro získání nutné akreditace udělované Odborem archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra ČR, což je jistě jedním z důvodů omezeného počtu univerzitních archivů. Ty stávající si většinou již získaly dobré jméno jako instituce, spojující ve své činnosti úřední úkoly a vědecký výzkum na poli dějin vysokoškolské vzdělanosti. Obecně je možné říci, že „hvězdná hodina“ univerzitního archivu obvykle nastává během oslav jubilea příslušné vysoké školy: podílejí se na přípravách syntetických publikací, výstav, konferencí a dalších souvisejících akcí. Přejeme našim bratislavským kolegům, kteří budou brzy stát před podobným zadáním, pevné nervy a hodně zdaru!

Anja Paulič
University archive is considered as a public archive.

László Molnár
V súčasnosti pôsobia na 12 univerzitách štátom uznané archívy. Vďaka integrácii univerzít, ktorá bol uskutočnená v roku 2000, majú niektoré ustanovizne (Západomaďarská Univerzita, Budapeštianska Korvinova univerzita, Univerzita Svätého Štefana, Panónska univerzita) aj 2 – 3 archívy. Podľa zaradenia patria do kategórie štátnych odborných archívov. K nim môžeme zaradiť ďalšie 4, tzv. odborové štátne odborné archívy, sú to: Vojenský historický archív, Semmelweisov archív dejín medicíny, Archív ochrany životného prostredia a vodného hospodárstva a Historický archív štátnych bezpečnostných služieb. Vyššie uvedené archívy ochraňujú z celkového množstva archívnych dokumentov uložených v štátnych verejných archívov Maďarska cca 9,5 % materiálu. Podľa údajov z roku 2009 je z tohto množstva uložených v univerzitných archívoch 7 252 bm registratúrnych záznamov, čo zodpovedá približne množstvu záznamov uložených v stredne veľkom župnom archíve. Spomedzi 12 univerzitných archívov majú v rámci univerzity samostatný rozpočet 4 archívy (ELTE, Univerzita v Pécsi, Semmeleweisova univerzita, Univerzita v Szegede). Vo väčšine univerzitných archívov pracujú 1 –2 archivári, iba niektoré z nich zamestnávajú 4 alebo viacerých pracovníkov (ELTE, Univerzita v Pécsi, Semmeleweisova univerzita). Práve z dôvodu svojej „malosti“, lepšej koordinácie prác a vzájomnej pomoci sa už v roku 1993 začalo spolčovanie, ktoré v roku 2001 nadobudlo konkrétnu podobu v Spoločnosti archívov maďarských vysokoškolských inštitúcií. Vďaka jednotnému vystúpeniu a rastúcej odbornej úrovni za uplynulých 20 rokov viditeľne vzrástla autorita archívov ako medzi archivármi, tak aj na univerzitách. V súčasnosti už zriaďovatelia vyslovene požadujú od svojich archívov nikým iným nenahraditeľné služby. Vďačiť môžu za to aj tomu, že začiatkom 90. rokov pracovali v univerzitných archívoch mladí, sotva 30-roční archivári, ktorí v súčasnosti „dozreli“ v skúsených 50-ročných odborníkov, uznávaných ako univerzitou, tak aj odbornými kruhmi.

3. Ako vnímate slovenské archívnictvo v porovnaní s archívnictvom vo Vašej krajine?
Marie Ryantová
Můj pohled vychází pouze z dílčích informací nebo jen dojmů na základě návštěv některých slovenských archivů. Přestože, jak jsem uvedla, je v českém archivnictví stále co zlepšovat, je zřejmě v lepší situaci než archivnictví slovenské jak ohledně již zmíněných účelových archivních budov, tak i ohledně financí, problémem na Slovensku je nepochybně i právní postavení archivů. Úkoly, které slovenské archivnictví plní, případně i další problémy, se od situace v České republice (ale i jiných zemích) zásadně neliší, a ani výsledky, jichž dosahují slovenské archivářky a archiváři, nezůstávají výrazně pozadu.

Petr Svobodný, Marek Ďurčanský
Slovenské archivnictví je nám v Evropě nejbližší svou strukturou i svými výchozími podmínkami. Stejné, nebo alespoň velmi podobné, jsou i aktuální problémy, které musíme řešit. A podobná setkání, jako byly XVII. slovenské archívne dni, jsou dobrou příležitostí si tuto skutečnost znovu připomenout.

Anja Paulič
The biggest difference I have noticed in discussions with Slovak colleagues is that you have many more smaller archives such is for example Archive of parliament, so the documents are probably more disperse among institutions.

László Molnár
Hoci so slovenskými kolegami máme dobré vzťahy, slovenské archívnictvo detailne nepoznám, preto na túto otázku môžem dať len subjektívnu odpoveď. Vychádzajúc zo skutočnosti, že územie dnešného Slovenska bolo po mnohé stáročia integrálnou a veľmi dôležitou súčasťou Uhorského kráľovstva, som presvedčený, že archívne dokumenty z tohto obdobia uchovávané v slovenských archívoch sú spoločným historickým dedičstvom oboch národov. Ich osud je rovnako dôležitý ako pre Maďarov, tak aj pre Slovákov. Z toho logicky vyplýva, že spolupráca a dobré vzťahy so slovenskými kolegami je pre nás prioritou. Teší ma, že snaha o spoluprácu a dobré vzťahy, čoho dôkazom sú aj doterajšie dobré príklady, prevláda u odborníkov na oboch stranách. Aj keď to znie trochu pateticky, riskujem vyhlásenie, že náš odbor už dávno našiel spoločnú osudovosť spájajúcu obidva národy, ktorá bola Trianonom síce preťatá, ale ako sa zdá nie definitívne. Síce v iných reláciách, ale spoločná osudovosť pretrváva aj v súčasnosti, načo musia skôr-neskôr prísť aj politickí činitelia. Lepšie skôr, ako neskôr. Spolupráca v rámci krajín V4 naznačuje, že tento proces sa už začal. V tomto smere je dobrým príklad archívnictvo, škoda, že aj tu, aj tam je nám venovaná relatívne malá pozornosť. Na záver ešte jeden postreh. Po tisícročnom spoločnom súžití sú Slováci a Maďari pre seba viac ako susedia, sú členmi rodiny. Samozrejme so všetkými jej dobrými i zlými vlastnosťami. Je našou úlohou, aby sme pri poukázaní na spoločnú osudovosť napomohli dostať do prevahy dobré stránky a pozitívne odkazy.
Ďakujem za príležitosť, že som mohol odpovedať na otázky.

Za rozhovor ďakuje Mária Grófová, Archív UK