Musela se překlenout poušť Gobi než se tam kdo dostal
(Karel Přerovský, Gaudeamus igitur!, 19.9.1949) „Přespolní zůstal Brdlík, Müller a Růžička. Brdlíkův ústav (dětské, pozn. editora) byl nedaleko, jednoposchoďový, malý, útulný a milo bylo u nich posedět na dvorku nebo v miniaturní zahrádce. Müller (porodnictví a ženské, pozn. editora) sídlil pod hradem. Valné to tam asi ze začátku neměl a zástup hladových mediků, který po celý školní rok kol 12. hodiny polední putoval Uhorskou ulicí vzhůru ke hradu do porodnice, zle na tu dištanc láteřil. Růžička měl ústav (hygienický, pozn. editora) kdesi pod nádražím. Musela se překlenout poušť Gobi než se tam kdo dostal. Ale to se v skutečnosti nikdy nestalo. Tam medik nepíchl, ač denně svědomitě přednášel svým dvěma asistentům základy dobrožilství. Když pak později začal Růžička zkoušet na děkanství, jistě mnohý medik nevěděl, že hygienický ústav v Bratislavě také existuje. Nad vše honosné bylo ale děkanství. Umístěno bylo přes malý rýneček zrovna proti nemocnici v bývalém Schiffbeckově paláci. Bydleli tam profesoři, úředníci a pedel. Kromě kanceláří byla zde zasedací síň a zpočátku také aula. Houpala se tam ale podlaha natolik, že ji bylo nutno brzo přeložiti na rektorát. Přilehlý park byl pravým rájem asistentů a lékařského potěru. Bylo zcela samozřejmé, že Hynek byl zvolen rektorem, Kostlivý děkanem. Vydatným a učenlivým činitelem byl zde v začátcích universitní notář Dr. Dvořák, člověk skromný a obětavý. Pedel v podobě Josefa Hoška také se brzo našel. Mohlo se tedy začít s vyučováním.“
Vedeli ste o Univerzite Komenského, že?
... 23. 5. 1941: prvý z Nobelistov, ktorý poctil svojou návštevou Univerzitu Komenského, bol profesor Hans Kart August Simon von Euler-Chelpin zo Štokholmu. Nobelovu cenu za chémiu dostal v roku 1929 spolu s profesorom A. Hardenom z Londýna za objav fermentácie cukrov a fermentívnych enzýmov. Na schôdzi Spolku slovenských lekárov prednášal na tému „Hormóny a tumory".